Marie Fischerová-Kvěchová /MFK/
Naše bábinka se narodila 24. března 1892 v Kutné Hoře. Byla na své rodné město hrdá, i když tam dlouho nepobyla. Ve třech letech se s rodiči odstěhovala do Prahy a do Kutné Hory jezdila za babičkou a dědečkem. Tatínek Otmar Kvěch byl finančním radou na Slovensku. Nadání zdědila po své matce Marii Kvěchové, rozené Zuvačové, která měla velký cit k výtvarnému umění a vedla dceru k lásce k lidové kultuře. Maminka Marie Fischerové-Kvěchové byla i autorkou, překladatelkou a upravovatelkou mnoha pohádek a příběhů dětí, které pak MFK ilustrovala. V patnácti letech byla bábinka přijata na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde byli jejími profesory Jan Preisler, Jakub Schikaneder a Josef Schusser. Absolvovala na podzim roku 1913 a na doporučení malířky Zdenky Braunerové s přítelkyní Boženou Vohánkovou odjela na studijní pobyt do Paříže, kde studovala malbu u profesora Nandina. V Paříži navštěvovala malířskou školu „Cola Rossi“, a skicáky se začaly plnit kresbami z pařížských ulic, kaváren a parků. Pobyt byl však předčasně ukončen první světovou válkou v roce 1914. Po návratu se v roce 1915 provdala za MUDr. Jana Fischera. Z Paříže si však ještě roku 1925 odnesla zlatou medaili z výstavy dekorativního umění.
V roce 1917 zakoupili rodiče bábinky vilu Luisu v Černošicích. Rodina MFK – zvětšená o 3 děti (Manču *1916, Jeňu *1919, Jelenu *1921) – jezdila z Prahy na neděle do Černošic. V roce 1933 dle návrhu MFK vilu Luisu přestavěli – přejmenovali ji na Sakrabonii a trvale se přestěhovali do Černošic. Bábinka milovala zahradu, a pečovala o skalku, růže a šeříky. V zahradě tvořila a zakládala krásná zákoutí… V domě dodnes bydlí rodina.
Manželé Fischerovi velmi rádi cestovali, především za lidovým uměním výtvarným i slovesným – na Moravu, Slovensko, Podkarpatskou Rus, ale i do Bulharsko a do bývalé Jugoslavie. Na cestách sbírala do skicáků mnoho námětů, které později zpracovávala mj. v ilustrovaných lidových písních. Její umění však patřilo především dětem.
Bábinka měla smysl pro humor a často a ráda se smála. Kreslící blok a tužku nosila stále u sebe. Ve třech stovkách skicáků je zachycen dlouhý autorčin život, vlastně skoro celé dvacáté století. Můžeme v nich sledovat nejen dobu a módu, ale i vývoj a změnu jejího malířského rukopisu. V početné rodině 3 dětí, 6 vnoučat a 11 pravnoučat měla dostatek modelů a situací, které pohotově dokumentovala.
Ve své době platila po Josefu Ladovi za nejvýznamnějšího ilustrátora. Avšak ve dvou dlouhých obdobích /1948-1968 a 1970–1984/, kdy nesměla publikovat, se převážně věnovala portrétům dětí a optimisticky věřila, že lepší doba přijde. Té se však nedočkala. Zemřela ve svých dvaadevadesáti letech 2. června 1984 – doma, v Sakrabonii v Černošicích